Revitalizace podruhé
Když se už zabývám opravami modelů narazil jsem na dva zbytky, ono jich je víc ale jen ty dva mě zaujaly. První zbytek je možná stejně starý jako já jedná se o podvozek z dvounápravového německého uhláku s brzdařskou budkou. Druhý zajímavý díl je poslední zbytek LPHácké stavebnice vozu Rah. Několikrát jsem se pokusil modelu zlepšit jízdní vlastnosti ,bohužel neúspěšně, takže zůstal pouze kotel, rám podvozku a brzdařská budka. Tak co s tím?
🙂 No asi postavím další model z kategorie „F“ 🙂
Dejme tomu že hodně podobné vozy, ČSD kdysi provozovaly. Fotky podobných vozů jsem našel na netu.
První drobný zádrhel, podvozek uhláku je moc dlouhý…., je třeba ho patřičně zkrátit. Zkrátit není úplně přesné, rozměrově by potřeboval hodně uprav jediný rozměr co sedí s reálnou předlohou je rozvor. Ale to se trochu předbíhám, první nemilé překvapení nastalo při snaze vyměnit dvojkolí ….. Takže jsem si vzpoměl proč jsem před lety uskutečnil na uhláku výměnu podvozku, tím důvodem bylo čepové, nikoliv hrotové uložení dvojkolí. Veškerý optimismus mě rázem přešel. ….. V nejhorším případě to bude statický model někam do kopřiv. A teprve v tento okamžik přišlo na řadu zkracování rámu, pod tíhou zdrcující zprávy o uložení dvojkolí jsem se rozhodl pouze pro kosmetické úpravy podvozku, zkrátil jsem na rámu pouze stranu kde byla původně brzdařská budka. Zkrácení podvozku není nijak složité jen původní nápad na dosazení kulisy na spřáhlo nebyl uskutečněn a model je s původní šachtou s pružinkou. Místo kde je rám slepený je zpevněno přeplátováním, na kterém je brzdařská budka, na fotkách je sice vůz bez budky jen s plošinou ale ta budka je taková zajímavější. Při lepení rámu je třeba dávat pozor aby se lepidlo nedostalo do prostoru šachty na spřáhlo.
Na podvozek příjde nalepit sedlo kotle. Původní LPHácké uložení kotle se dá také použít, proti originálu má sice otvory, aly ty se dají zatmelit, důležité je že kotel do sedla pasuje. Provedení v původní stavebnici je moc dlouhé takže jsem jedno sedlo rozřezal na půl a obě poloviny poslouží pro uložení kotle. Jen je potřeba z každé strany sedlo trošku asi o 1 mm zbrousit , protože je širší než podvozek.
Kotel, je třeba zkrátit na „normovanou „délku 55,4 mm. To je podle výkresů asi jeden z mála přesných rozměrů. Jo soustruh je skvělá věc, nejspíš by to šlo i jinak, ale na soustruhu je rozporcování kotle nejrychlejší. Do kotle je třeba dát závaží, nechal jsem tam to co bylo v původním kotli. Při slepování je potřeba dát pozor na dorazy kotle ,které se opírají o sedlo, aby na obou dílech kotle, byly rovnoběžně, při pootočení nebude kotel pasovat do sedla.
LPHácký kotel je původně na přepravu kyselin, tomu odpovídá jeho vybavení pouze jedním plnícím otvorem na vrchu kotle, běžné provedení má krom plnícího otvoru taky na vrchu kotle kryt s ovládáním spodní výpustě.
Další krok je barvení. Následuje slepení kotle a podvozku. Do dnešních dnů se ovšem nedochovaly ani žebříky ani plošiny ke kotli. Takže nastalo to pravé kouzlení ze zbytků. Malá železnice opět zabodovala, zbytky jejich stavebnic jsou neocenitelné, tak nějak od oka jsem si určil rozměr ochozů na kotli a když už jsem byl v tom řezání zároveň jsem dotvořil stupačky na plošinu s budkou. Taky cedule na popisy. Zábradlí kolem ochozů jsou pro změnu zbytky z leptané stavebnice DFa od Modely Mašinek. Pro zábradlí ochozu jsem do kotle navrtal otvory asi 0,5 mm do kterého je zábradlí nasunuto a zalepeno. Žebříky po stranách kotle…. no prostě jiné nemám 🙂
Další barvení ,tentokrát drobností, ochozy na kotli, plošina u budky, stupačky, zábradlí na ochozu… a dostáváme se do finále. Obtisky , lak, patina, lak, Obtisky jsou z nějakých zbytků co dům dal, je to kategorie „F“ nemá cenu to moc řešit, stačí pro oko že tam něco je.
Začínají mi docházet zbytky :-))
ČerTT